MUDr. Jana Dušánková: Vůně pomáhají tam, kde slova nestačí

Aromaterapie a paliativní péče? Skvělé spojení, potvrzuje MUDr. Jana Dušánková, vedoucí lékařka oddělení paliativní medicíny z ústecké Masarykovy nemocnice.

Paní doktorko, když se řekne paliativní péče, mnozí si představí jen konec. Jak byste ji popsala vy – z pohledu člověka, který ji denně žije?

Spíš než o „konci“ je o všem, co mu předchází. Paliativní péče není o umírání, ale o životě před smrtí. Člověk by se měl smířit s prostým faktem, že život je vymezen narozením a smrtí. A podobně jako se porodnictví a neonatologie snaží o co nejkomfortnější příchod člověka na svět, paliativní péče se snaží o co nejkomfortnější odchod ve chvíli, kdy moderní medicína dosáhne svých hranic.

Zažila jste, že odcházení může být i klidné a smířené… možná dokonce v něčem krásné? Nebo převažuje spíš bolest a utrpení?

Řekla bych, že většina odchodů bývá klidná a smířená, pokud jsou pro to vytvořeny dobré podmínky. Někdy se v těchto chvílích uzavřou složité věci, které pacienta a jeho blízké trápily dlouhá léta. A nejednou jsme od rodin slyšeli, že to byl nejsilnější a nejkrásnější čas, který spolu zažili. Některé odchody jsou ale těžké a neklidné a ne vždy umíme rozklíčovat proč. Fyzické obtíže medicínsky mírnit dokážeme, někdy je však příčina utrpení jinde. Člověk pak spíš řekne „bolí mě všechno“, než „mrzí mě, že se nemůžu udobřit s dcerou“. Tam navyšování analgetik nezabírá. Je potřeba empatie a mnoho citlivých, podpůrných rozhovorů.

Na vašem oddělení využíváte aromaterapii. Jak se vlastně stalo, že jste přizvali vůně do prostoru, kde doprovázíte lidi v závěru života?

První inspirací byla stáž na paliativním pracovišti v Mnichově, kde za pacienty docházela aromaterapeutka. Pro nás je vlastní aromaterapeutka zatím nereálná, a tak jsme sami začali zavádět jednodušší formy využívání vůní. Zároveň nám přišlo smysluplné navázat spolupráci s lokální firmou. A spojení s ústeckým Original ATOK se ukázalo jako velmi dobrý krok. Rozvinula se úzká spolupráce – firma pro náš personál uspořádala kurz aromaterapie, máme možnost konzultací s odbornou lékařkou a používání aromaterapie na oddělení nám velmi usnadnil i velkorysý dar v podobě pravidelných dodávek éterických olejů.

Laskavá průvodkyně posledních dní člověka
Přináší klid, smíření a uvolnění, pomáhá mírnit napětí i úzkosti. Jemná síla vůní dokáže vytvořit pocit bezpečí, ztišení a lidské blízkosti ve chvílích, kdy jsou slova často zbytečná.

Jak éterické oleje používáte?

Především k osvěžení a zlepšení vzduchu na chodbách i v pokojích. Tam se nám nejvíce osvědčují citrusové vůně – grapefruit, mandarinka, pomeranč, ale i meduňka citronelová. Dále éterické oleje využíváme ke zmírnění různých obtíží, například žaludeční nevolnosti, neklidu, úzkosti nebo dušnosti. Nejčastěji formou difuzérů, což je jednoduché a bezpečné. Někdy také individuálně pomocí malých ručně vyrobených provoněných polštářků, které má pacient na polštáři nebo na hrudi. Tyto polštářky pokládáme také ve společných prostorách na radiátory.

Na které další vůně, kromě citrusových, pacienti a jejich blízcí reagují nejlépe? A využíváte i jejich kombinace ve směsích?

Obecně jsou velmi dobře přijímány také levandule, eukalyptus a jehličnany, zejména borovice. Speciální směsi využíváme hlavně při žaludeční nevolnosti a k uvolnění tenzí. Velmi oblíbená je u nás také ovocně kořeněná směs namíchaná z benzoinu, pomeranče, litsea cubeby, kardamomu a koriandru. Působí velmi hřejivě, zklidňuje a harmonizuje.

Bylo něco, co vás při využívání éterických olejů překvapilo?

Velkým překvapením pro mě byl kadidlovník. Při úvodní konzultaci nám byl doporučen jako vůně pro zklidnění a podporu v těžkých situacích. Musím přiznat, že jsem zpočátku pochybovala, zda na paliativním oddělení nebude působit příliš těžce. Postupem času jsme ale zjistili, že je součástí mnoha oblíbených a preferovaných směsí.

Vnímáte, že vůně může být tichým mostem mezi pacientem a rodinou? Něčím, co pomáhá, když slova nestačí?

To je velmi výstižně řečeno. Ve chvílích, kdy už jsou slova zbytečná, a zůstává jen tichá blízkost, vůně dokáže uvolnit a zpříjemnit atmosféru. Je dalším střípkem v kaleidoskopu společných okamžiků a vzpomínek pro blízké a zároveň zklidněním pro umírajícího.

Vzpomínáte si na chvíli, kdy jste si řekla, že aromaterapie má v paliativní péči své pevné místo?

Říkám si to asi pokaždé, když rodina, která přichází za svým těžce nemocným blízkým a sama je ve velmi náročné situaci, pronese hned na chodbě: „Vám to tady krásně voní.“ Znamená to, že i v těžkých chvílích lidé vnímají pozitivní vliv éterických olejů.

A co váš tým? Pomáhají vůně i lékařům a sestrám zvládat náročné situace?

Na oddělení paliativní medicíny máme několik týmů – lůžkové oddělení, mobilní hospic, konziliární tým a paliativní ambulanci – a ve všech těchto prostorách si aromaterapie našla své místo. Zpříjemňuje pracovní prostředí personálu a zároveň vytváří uvolněnější a vlídnější atmosféru pro přicházející rodiny pacientů.

Proč se v paliativní péči tak osvědčuje éterický olej z kadidlovníku?
Jeho hluboká balzamická vůně s jemnými podtóny citrusů a kafru přináší zklidnění, pocit bezpečí i vnitřní harmonii. Podporuje emoční stabilitu, uvolnění a klidný spánek, zároveň pomáhá navodit chvíle ztišení a hluboké relaxace.

Jste blízko lidem ve chvílích, kdy bilancují celý život. Jsou podle vás v tomto období citlivější na jemné podněty – třeba právě na vůně a vzpomínky, které otevírají?

Zcela jistě. Toho využívá například i projekt Babičky, kde speciálně vyškolené dámy pomocí doteku, objetí a vůní éterických olejů navozují pocit klidu a blízkosti. Jsme moc rádi, že si i ony k našim pacientům našly cestu. A když Babičky zrovna nejsou nablízku, využíváme již zmíněnou ovocně kořeněnou směs vůní, která působí podobně přívětivě.

Mnoho rodin dnes pečuje o své blízké doma. Co byste jim doporučila – jak mohou využít éterické oleje, aby podpořily klid a pohodu?

Nejbezpečnější je využití difuzérů či aromalamp k osvěžení vzduchu. Opatrně a po naředění v olejovém základu lze éterické oleje použít i při jemných masážích nebo ošetření pokožky. Velkým bonusem je v takové chvíli právě dotek, který v nemocničním prostředí často chybí.

A na závěr trochu osobně… Co vás paliativní péče naučila o životě? Co je podle vás nakonec opravdu důležité? A má v tom své místo i tak nenápadná věc, jako je vůně?

Paliativní péče mě naučila být vděčná za každý prožitý den a vážit si vztahů – v rodině i v zaměstnání. Nenechat se deprimovat věcmi, které nejsem schopna ovlivnit, a neztrácet čas nepodstatným. Čas máme nějak vyměřený a je na nás, jak ho využijeme. A vůně? Nabízí skvělý způsob, jak si zpříjemnit každodenní život, zlepšit atmosféru i náladu.

Text: Jana Chrástecká
Foto: archiv MUDr. Jany Dušánkové

Rozhovor z časopisu Aroma Life 1/2026 upravený pro blog